Informace o nás

Moje chovatelská stanice vznikla v roce 2012 z důvodu přírůstků do naší rodiny, a to příchodem burmilláků Veníčka a Princezny. Chtěla jsem pořídit kamarádku Satince, naší první kočce. Tak jsem brouzdala na internetu a vybírala mezi různými plemeny, když jsem uviděla burmillu na internetu, byla to láska doslova na první pohled, její povaha už byl bonus k její kráse. Chtěla jsem kočičku, ale nakonec to dopadlo jinak..........

Ale od začátku:

Začátek kočičí náklonnosti vznikl hrozně dávno, když jsem v dětství bydlela s rodiči na venkově. Mým kamarádem byl kocour od sousedů, který se mnou trávil v letních měsících čas u nás na dvoře. Nechal se vozit v kočárku místo panenek, nechal se tahat, mazlit...no prostě cokoliv. Jakmile jsem se objevila na dvoře, ihned se odněkud vynořil, ani volat jsem ho nemusela. I my jsme měli tenkrát mourovatého kocoura, ale to byl věčný tulák a lovec. Přicházel jen občas na něco dobrého a nosil svoje úlovky a pokládal nám je přede dveře. Sousedův kocour byl jiný, v pravém slova smyslu mazel. Když mi bylo sedm let odstěhovali jsme se do města, a tak jsem o kočičího kamaráda přišla.......

           

Pak přišli roky života ve "velkém" městě a za kamarády jsem měla jen děti. Rodiče nechtěli slyšet o žádném mazlíčkovi do bytu. Tak dlouho plynul čas, až před šesti lety jsem byla u kamarádky, která měla kočku. Padla mi hned do oka a jak byla mazlivá. Koukala jsem na to, jak kočka může žít v pohodě v bytě, byla čistotná, měla svůj záchod.....a pak že nemůže, no z toho vyplývá, že rodiče nemají vždycky pravdu. Najednou se vynořily vzpomínky z dětství a já vůbec nechápala, proč kočku nemám už dávno. Do týdne jsem na internetu našla moji PRVNÍ kočičku Satinku, naštěstí moje rodina nebyla proti. Satinka je britka, a tak její povaha je velmi rezervovaná, proto jsem pro ni chtěla kočičí kamarádku. No ve dvou se to přece jenom lépe táhne. Když jsem se přišla podívat na koťátka k Lence Venclíkové nějakou si vybrat, okouzlil mě její kocour Jack, no a tak jsem si musela vzít i kocourka, jeho syna Veniho, protože ve třech se to táhne ještě líp. Děkuji tímto Lence za Veníčka a Terce za Princeznu. Doufám, že počet kočičáků u nás, ještě není konečný.....

 

         Čas strávený s kočkami není nikdy promarněný!

Poděkování

Moc děkuji Ferdovi, mému kocourovi z dětsví, že byl mým kamarádem a ukázal mi jaká je kočičí láska.

Děkuji kamarádce Jolaně za prozření.

Děkuji Lence a Terce za užasné kočičáky.

Hlavně děkuji mému manželovi za schovívavost.

Také děkuji mým kamarádkám Saši a Janě, že se mnou všechno prožívají.

A v neposlední řadě mým kočkám, za to že jsou.